Ještě jsem v Taškentu, dávám si zrovna pár panáků na rozloučenou, takovej už docela klidnej večer před zítřejším odjezdem.

Nicméně - v mejlu už mám pár dotazů na nějaké závěrečné zhodnocení...

To asi budu muset nechat trošku zaležet, ztrávit, těch vjemů, zážitků a neobvyklých situací bylo strašně moc. Taky to musím od sebe oddělit, muzikantské zážitky ( koncertů bylo hrozně moc a hodně rozdílných) a takové ty, spíš turisticko-cestovatelské zážitky. V každém případě už teď můžu říct, že to bylo setkání se světem, o kterém toho moc nevíme, většinou si myslíme, že už snad ani neexistuje... Samozřejmě Asie, v které jsem nikdy předtím nebyl, to už samo o sobě je pro mě úplně nové a překvapující. Všechno je tady jaksi podivně spojené s dalekou minulostí, člověk si mnohdy ani neuvědomuje, které je vlastně století. Například v architektuře některých historických měst ani nepoznáte, co je staré a co bylo postavené nedávno... všechno je úžasně propojené, navazuje na dalekou minulost a pokračuje v dnešku. I všichni ti obyčejní  lidé svým způsobem života spojují to staré s novým, je to jako cestování v čase a prostoru, hned si vzpomenu na Londonova Tuláka po hvězdách. Ale navíc všechno ještě v té kombinaci s neustále přítomnou  postsovětskou realitou, ten absurdistan prezidentské autokracie, všudypřítomná policie, prapodivná ekonomika, formalismus, klientelismus, úplatky, smlouvání, asijské lišáctví, ale i úpřímné a otevřené přátelství, vše v mixu s každodenní asijskou realitou obyčejného života - vidět to a zažít - to rozhodně stálo za to.